Tento krátký článek věnujeme tématu, které je pro mnohé klienty i psychology kontroverzní. Jak se stavět k možnosti ovlivnit psychický stav léky? Obecně je kombinovaná léčba, tedy medikamentózní léčba ve spojení s psychoterapií, u podstatného množství psychických poruch a obtíží tou nejvíce doporučovanou variantou. Vychází to jednak z výzkumů velikosti účinku léčby, kdy bylo zjištěno, že obě složky k účinné léčbě přispívají; např. Cuijpers et al. (2009) ověřili, že v případě léčby deprese je kombinovaná léčba obecně silnější než samotná psychoterapie. Další zdroj doporučení kombinované léčby má původ v etické úvaze, že je třeba nabídnout klientovi tu nejúčinnější léčbu, neboť není morálně správné jej nechat zbytečně dlouho trpět, když existuje reálná možnost rychlejší úlevy. S tímto doporučením souzníme a považujeme za rozumné, aby se klienti obraceli bez nadměrných zábran na lékaře-psychiatry, kteří mohou díky účinným a pro organizmus dostatečně bezpečným lékům značně pomoci se zvládáním duševních strastí a se zlepšením kvality klientova života. Takový typ léčby se přitom s psychologickými konzultacemi rozhodně nevylučuje. Klient může získat více subjektivní energie k vyzkoušení nového způsobu jednání, mohou se u něj zmírnit některé úzkosti a psychické bloky, které jej odrazovaly od vyváženějšího a uspokojivějšího životního stylu. Jeho pokrok v přechodu k novému vztahu se sebou samotným i s druhými tak může být v mnohém hladší a rychlejší.
Někteří klienti však chtějí zkusit zvládnout své psychické problémy bez léků, u kterých jim může vadit například to, že je v něčem považují za poněkud umělý zásah do své psychiky a organizmu a obávají se třeba toho, co by se stalo po jejich vysazení. Někteří psychologové a psychoterapeuti jsou k lékům také skeptičtí, upozorňují třeba na to, že může efekt léku sice přinášet něco jako zlepšení, to však vede ke snížení motivace klienta, který potom dostatečně intenzivně nepracuje na porozumění vlastním obtížím, a v dlouhodobém horizontu tak může docházet spíše ke stagnaci léčby. My tento názor nesdílíme, respektive považujeme takto popsanou překážku za reálně méně častou. Věříme, že efekt léků (které však nemusí být při psychiatrické konzultaci snadné vybrat ani napodruhé nebo napotřetí tak, aby sedly konkrétnímu klientovi) přináší nové zkušenosti se sebou samým, které také skýtají značnou hodnotu pro zkoumání sebe sama, vlastních potřeb i dalšího směřování.
Chápeme, že existují klienti, kteří například nechtějí vyhledat péči v rámci zdravotnictví, kdy je vyžadován větší zásah do jejich soukromí (záznamy o jejich obtížích jsou v nějaké ̶ byť minimalizované ̶ formě sdíleny například se zdravotní pojišťovnou), nebo kteří mají jisté obtíže, jež jim znepříjemňují život, ty však nejsou z jejich pohledu svou intenzitou tak výrazné. V takovém případě můžeme uvažovat o volně prodejných lécích a doplňcích stravy.
S ohledem na sklíčenost až depresi, nervozitu a únavu se nám ukazuje, že se klientům mnohdy uleví po přípravcích GS Anxiolan nebo De-press, které v sobě kromě jiných přísad obsahují extrakt z třezalky tečkované (hypericum perforata). U extraktu z této byliny byla již dvěma metaanalýzami (tedy statistickým zhodnocením výsledků většího množství jednotlivých výzkumů) potvrzeno, že efekt třezalky tečkované na léčbu mírné a střední deprese nezaostává za běžnými syntetickými antidepresivy (Ng et al., 2017; Zheng & Cui, 2016). Je však třeba dávat pozor na některé možné vedlejší účinky a lékové interakce, zvyšuje se například citlivost na sluneční světlo a na spálení od slunce. Třezalku rozhodně není vhodné používat v kombinaci s jinými antidepresivy.
Zajímavým přípravkem, a to nejen na zvyšování mentální výkonnosti, bdělosti a soustředění, ale potenciálně také na příznivé ovlivnění nálady, je dle našich zkušeností Piracetam. Tento volně prodejný lék ze skupiny tzv. nootropik (léků na podporu mentálního výkonu), který se vyznačuje velmi nízkou mírou toxicity (Gouliaev & Senning, 1994), je dle příbalového letáku určen k léčbě organického psychosyndromu (dle letáku k léku tento syndrom popsán jako „porucha mozkové činnosti, která se projevuje např. ztrátou paměti, poruchou pozornosti a nedostatkem energie“; jedná se o nespecifický termín pro narušení psychiky z organických, biologických příčin, sem však dle našeho názoru mohou spadat i některé následky psychických traumat, které se projevují také v objektivními zobrazovacími metodami detekovatelných změnách fungování mozku), používán bývá také pro děti od osmi let věku s dyslexií po dobu celého školního roku. Velmi aktuální výzkum (Khan et al., 2024) ovšem prokazuje (byť se jedná o výzkum na zvířatech, kdy nehrozí například vliv notoricky známého placebo efektu), že tento lék ve vyšších dávkách minimálně vyrovnává efekt antidepresiva Fluoxetin na depresi. Zvýšené dávky Piracetamu přitom takřka lineárně vedly k proporcionálnímu účinku na redukci deprese, což svědčí pro jeho reálný účinek a nikoliv např. pro náhodně dosažené falešně optimistické výsledky. Jiný výzkum konstatuje příznivý vliv Piracetamu na nápravu posttraumatických fyziologických změn v kortexu a hippocampu (Uniyal et al., 2019).
Považujeme za nejvhodnější, když klienti s depresivními obtížemi najdou v sobě odvahu vyhledat psychiatrickou konzultaci, aby tak mohla být případně zahájena kombinovaná léčba. Pokud je však pro klienta takový krok neakceptovatelný, jsou k dispozici také volně prodejné léky a doplňky stravy, které obsahují výzkumy ověřené účinné látky, jak o tom podrobněji informujeme výše. Člověk, který strádá, má rozhodně právo hledat cestu k rychlejší úlevě od svého trápení ̶ máme tu zkušenost, že vhodné volně prodejné léky s potenciálem pomoci pro depresivní klienty v lékárnách existují.
Použitá literatura
Cuijpers, P., Van Straten, A., Warmerdam, L., & Andersson, G. (2009). Psychotherapy versus the combination of psychotherapy and pharmacotherapy in the treatment of depression: A meta-analysis. Depression and Anxiety, 26(3), 279–288. https://doi.org/10.1002/da.20519
Gouliaev, A. H., & Senning, A. (1994). Piracetam and other structurally related nootropics. Brain Research Reviews, 19(2), 180–222. https://doi.org/10.1016/0165-0173(94)90011-6
Khan, M. F., Sangeeta, A., Anam, J., & Kumar, A. (2024). Piracetam as a potential antidepressant: A preclinical experimental study. International Journal of Scientific Research, 13(1), 4–6.
Ng, Q. X., Venkatanarayanan, N., & Ho, C. Y. X. (2017). Clinical use of Hypericum perforatum (St John’s wort) in depression: A meta-analysis. Journal of Affective Disorders, 210, 211–221. https://doi.org/10.1016/j.jad.2016.12.048
Uniyal, A., Singh, R., Akhtar, A., Bansal, Y., Kuhad, A., & Sah, S. P. (2019). Co-treatment of piracetam with risperidone rescued extinction deficits in experimental paradigms of post-traumatic stress disorder by restoring the physiological alterations in cortex and hippocampus. Pharmacology Biochemistry and Behavior, 185, 172763. https://doi.org/10.1016/j.pbb.2019.172763
Zheng, Y., & Cui, Y. (2016). A meta-analysis on the efficacy and safety of St John´s wort extract in depression therapy in comparison with selective serotonin reuptake inhibitors in adults. Neuropsychiatric Disease and Treatment, Volume 12, 1715–1723. https://doi.org/10.2147/NDT.S106752