(Čas na přečtení: cca 4 minuty)
Máte pocity intenzivní úzkosti? Jste dlouhodobě skleslí? Ani po odpočinku se necítíte svěží? Žijete v napětí a ve stresu? Řešíte dlouhodobé obtíže ve vztazích s lidmi a úplně nerozumíte tomu, zda a jak k těmto nedorozuměním přispíváte? Trápí Vás dilema v rozhodování, už jste to promýšleli a svěřili se i blízkému člověku, ale stále se Vám nedaří se rozhodnout? Možná vás proto napadlo navštívit psychologa.
Psycholog je odborník na duši člověka, je vybaven znalostmi o tom, jak citlivě přistupovat ke klientům, a také znalostmi o primárně psychických obtížích jako jsou: Úzkostné obtíže; psychosomatické poruchy; deprese; projevy závislého chování, jako je excesivní hraní počítačových her nebo časté návštěvy sociálních sítí. Je obeznámen s lidskou motivací, potřebami a cíli a disponuje poznatky o typech osobnosti, o psychickém vývoji a zvládání stresové zátěže.
Sezení u psychologa se vyznačuje tím, že se psycholog může tázat například na váš postoj k prezentovanému problému; na to, čím je pro vás problém vlastně důležitý a co by se pro vás změnilo, kdyby byl úspěšně vyřešen. Mnohdy probíráme souvislosti s dalšími událostmi z vašeho života a také to, jak se vaše vzpomínky a asociace projevují na rovině emocí a tělesných vjemů. Tyto otázky vlastně směřují k vašemu prožívání a mají za cíl pomoci vám být více v kontaktu sami se sebou. Primárním cílem psychologa není vás z pozice autority informovat a poučit, ale pomoci vám být v souladu se sebou samým, uvědomit si informační hodnotu vlastních pocitů, porozumět vašemu vnitřnímu světu a pomoci vám nacházet vlastní tvořivá řešení.
V některých případech je potřeba odpovědět na specifickou otázku, jako je volba profesního zaměření. V takovém případě psycholog obvykle využívá psychologických dotazníků a testů, které objektivněji mapují osobnostní předpoklady a potenciál klienta. Psycholog z nich může na žádost klienta vypracovat písemnou zprávu a prodiskutovat s ním následně výsledky.
Typičtější je však méně strukturovaný přístup popsaný výše, kdy klient jednoduše hovoří o tom, co je pro něj důležité, a psycholog na to reaguje. V základním postoji psychologa by měla být přítomná především empatie, jejíž podmínkou je pozorné naslouchání klientovi. Dalším principem je autenticita, psycholog by tak měl vyjadřovat především to, co autenticky cítí. Sezení u psychologa se tak pro klienta stává opravdovým setkáním s druhým člověkem, který má zájem na spokojenosti a osobnostním růstu klienta, a který může poskytnout užitečnou zpětnou vazbu a také takzvanou korektivní zkušenost. Korektivní zkušenost vzniká v případě, že psycholog reaguje jinak, než jakou měl klient doposud zkušenost s lidmi ve svém životě, tj. například když se psycholog nestahuje z kontaktu s klientem, který je ve stavu neregulované úzkosti a rozhořčení. Klient tak snáze zvnitřňuje schopnost takové stavy zvládat a na základě této vztahové zkušenosti může snáze přijímat sám sebe.
Psycholog není pasivní, upozorňuje na prvky v klientových vyjádřeních, které se jeví jako důležité a hodí se k bližšímu prozkoumání. V některých případech může psycholog klienta citlivě vrátit k naznačenému tématu, které může být nosné. Vyvíjející se spolupracující vztah mezi klientem a psychologem je také o vzájemném ovlivňování a inspiraci.
Tímto však nemá být řečeno, že nejsou důležité i konkrétní techniky a postupy ke zvládání nepříjemných psychických stavů. Osobně ráda pracuji s dechem a se zaměřením na signály těla. Po domluvě s klientem můžeme nacvičit vhodnou dechovou techniku nebo se domluvit na „domácím úkolu“ jako je vedení deníkových záznamů, kdy se klient třeba zaměřuje na fyzické projevy emocí. Klient tak může pracovat na svém růstu a léčení nejen na samotném sezení, ale i mezi sezeními. Ještě zdůrazňuji, že domácí úkoly jsou dobrovolné a předchází jim vysvětlení jejich účelu a diskuze o tom, zda je v daném období pro klienta takový úkol užitečný. S mnoha klienty provozuji na sezení jak určitou techniku, tak poskytuji méně strukturovaný čas, kdy klient více hovoří o tom, co je pro něj podstatné. Sezení se tak stává jak prakticky informativní, poskytuje klientovi nějaký nástroj zvládání, tak zůstává orientované na hlubší sebepoznání.
Představa sezení u psychologa může u některých potenciálních klientů vyvolávat nejistotu, a to třeba proto, že se třeba obávají setkání s nevyladěnou, hodnotící a potenciálně kritickou autoritou. Chápu, že je rozsah psychických obtíží a dilemat široký, a klient tak může mít obavu, že mu psycholog neporozumí. Je však především zodpovědností psychologa, aby vytvořil podmínky, ve kterých se klient může cítit v bezpečí a více přijímaný. Tyto podmínky mnohdy vznikají již tím, že psycholog soustředěně naslouchá. Každý mezilidský vztah v sobě nese potenciál pro určité bolístky a zklamání, pokud je však pracovní spojenectví dobré, i takové zkušenosti je rozhodně možné využít pro hlubší sebepoznání, posílení a přijetí sebe sama.
Dovolím si radu na závěr: Pokud máte psychické trápení, neodkládejte kontakt s psychologem. Může vést k úlevě a osobnostnímu růstu, v „nejhorším“ přitom k doporučení jiné odborné pomoci.